Jak napovídá titulek aktuality, část kapely (Vojta, Mejra a Bárt) poskytla rozhovor pro hudební stránky www.i-hudba.eu, který si můžete přečíst ZDE.

Jak je jistě z našich stránek patrno, letos jsme se rozhodli dát dva měsíce kapelních prázdnin. Důvody jsou celkem jasné - zasloužený odpočinek, dovolená a také činnosti na který není po zbytek roku čas a ani vhodná příležitost. Ke hraní se vrátíme koncem srpna, kdy se zavřeme do zkušebny, kde se pokusíme dát dohromady několik nových věcí a nazkoušet starý repertoár s drobnými změnami, které povedou k jeho zkvalitnění (tedy my v to alespoň doufáme). Koncerty plánujeme na konec září, ale bude hodně záležet na nabídkách. Tolik malé předprázdninové info, užijte si prázdnin, léta a dovolených!

Poslední koncert před zaslouženou letní pauzou nás čekal v severočeském Litvínově. Kolem osmnácté hodiny jsme po naložení aparátu vyrazili přes Unhošť, kde jsme vyzvedli Davida  a kde také proběhl tradiční nákup surovin na zpříjemnění cesty, do rodiště Ivana Hlinky. Při stoupání k severu se intenzivně ladilo do „f“ a vedla zajímavá debata o základech metalu, dodatečně se zhodnotil minulý týden a v závěru se rozběhla neoficiální soutěž v zeměpisných znalostech. Klub Terasa jsme, díky mojí tradičně výborné navigaci, našli bez problémů hned. Před klubem jsme se pozdravili s Totálním Nasazením, drobátko podebatovali a David nás obeznámil s menšími změnami, které chystá ve svém životě na další léta.  Nanosili jsme aparát a pozvolna začali stavět a zvučit. Pan zvukař se zdál ochotný, ale ve výsledku byl zvuk jakýsi divný a to jak na podiu, tak - jak jsme zjistili po hraní - i dole. Hrát jsme začali těsně před 22 hodinou, lidí nebylo ani hodně ani málo, prostě akorát. Docela nás potěšilo, že někteří z nich znali i naše texty a tudíž vytvořili super atmosféru, což umocnilo naše hraní, které jsme si jako vždy bezvýhradně užili. Po nás na zbytek večera ovládlo pódium Totální Nasazení. Mě osobně velmi potěšili písní „Problém“ z CD Stínohry, které miluji. Naše kytarová část vzala útokem bar a dá se napsat, že zdárně a velmi úspěšně. Mezitím začalo venku mocně pršet, a tak se nakládání věcí po koncertě stalo velmi dobrodružnou činností. Cestou zpět ku Kladnu bylo v autě víc než veselo a návrat kolem třetí hodiny ranní byl vydařený, jakož to i celý páteční večer.

Koncerty ve Sklípku jsou vždycky super záležitostí. My jsme na tento převelice těšili, protože jsme dlouho nehráli a hlavně jsme se po měsíci viděli zase všichni pohromadě. Ve Sklípku jsme se objevili něco po sedmé hodině večerní a po tradiční tahanici s aparátem, jsme zakotvili venku, neb venku bylo přenádherně a ve sklípku v tu dobu už skoro nedýchatelně. Pomalu začínali chodit první lidi, dorazili kluci z Nežfaleš, udělal se zvuk a mohlo se začít. První zahráli již zmiňovaní Nežfaleš, kteří večer velmi slušně rozjeli. Druzí jsme si šli zahrát my. Hraní jsme si bezvýhradně užili a doufáme, že lidi s námi. Škoda jen okamžiku, kdy se jeden z diváků v zápalu tance ošklivě říznul do ruky o Vencovu kytaru, a tak ho po našem setu Vojta odvezl do nemocnice na šití. Ale jinak to bylo super hraní a díky všem za podporu. Hudební část večera zakončili The Fialky se svojí 77. Po akci ještě následovala kontrola občanek a kartiček pojištěnce před Sklípkem a to jak od městských ale i od státních uniformovaných orgánů. Na závěr opět tradiční odvoz aparátu a rozchod do nočního Kladna. Díky všem za slušnou návštěvnost a za vytvoření super atmosféry, protože ať si říká každý co chce, tahle akce byla prostě PUNK.

Dnes je tomu na den přesně něco přes sedm let, kdy bylo možno Vojtu naposledy spatřit na televizní obrazovce. Jestliže se tehdy objevil jako pozorný posluchač v pořadu Áčko, tak nyní, jak jistě někteří z vás v pátek večer zaregistrovali, náš leader zastal hlavní a klíčovou úlohu v pořadu Bailando v sekci „Burza snů“. Kdo neviděl a zajímá ho, jakou velmi záslužnou práci, krom zpěvu a vedení kapely, Vojta dělá - má možnost ZDE. (zdroj: archiv TV Nova)

Víc jak po měsíci si opět zahrajeme a po delší době i na Kladně. Krom nás budou k vidění a hlavně k slyšení Nežfaleš a The Fialky z našeho hlavního města.

Všichni jste srdečně zváni.

Poslední víkend v dubnu nás čekalo naše první letošní venkovní hraní. Počasí víc než ideální a tak se bylo na co těšit. Po menší logistické práci, jsme se všichni, krom Kuby, sešli ve zkušebně, abychom následně před půl čtvrtou vyrazili směr Slaný a jeho letní kino. U Smečna se k nám připojil rum se svojí kamarádkou colou a než jsme se nadáli byli jsme ve Slaném. Po přivítání s pořadateli jsme vytahali a postavili aparát a mohlo se začít zvučit. Během zvučení dorazil i Kuba, a tak bylo vše v nejlepším pořádku. V hodinové pauze mezi zvukem a samotným hraním jsme vedli odbornou debatu o aparátech s částí Totálního Nasazení, naladilo se a šlo se hrát. Jelikož jsme festiválek začínali a bylo poměrně brzo, tak lidiček zatím moc nebylo, ale postupem hraní jich přibývalo. Na pódiu - a věříme, že i pod podiem - zvuk parádní, takže se hrálo super. Po nás Apple Juice a Existence, ale to už jsme s Vojtou odvezli aparát zpět do zkušebny a vrátili se na set kapel Totální Nasazení a Už jsme doma. Kolem třiadvacáté hodiny, kdy fest skončil jsme vyrazili směr Kladno a někteří z nás ještě dál nočním Kladnem.

Díky pracovním povinnostem jsme byli nuceni odřeknout naší účast na koncertu 5.5.2007 v Ústí n/Labem. Děkujeme pořadatelům za snahu náš problém řešit, i když to nedopadlo zdárně. O novém termínu našeho hraní se jedná.

Tak na tuhletu akci se bude ještě dlouho vzpomínat a někteří z členů VF ji budou mít na talíři dost často. Před samotným odjezdem jsme drobátko pozkoušeli a při rozhodování, kde proběhne večeře nás Václav vyved na klobásku a pivo na Dokeské fotbalové hřiště. To byl první z mnoha sobotních zážitků, ostatně jako vždycky, když vyrazíme poblíž SK Doksy. První polovina cesty do Hříměždic se nesla v duchu „s čím vším se dá smíchat rum“ a druhá polovina pak pitím rumu. Po příjezdu do Hříměždic jsme zakotvili u první hospůdky se zahrádkou domnívajíc se, že toto je cíl naší cesty, ale sedící mládež s nápisy E!E apod. nám oznámila, že musíme ještě o kus dál k místnímu kinu. Tam se opravdu vše schylovalo k hudební produkci. Přivítali jsme se s pořadatelem, nanosili aparát a čekali co se bude dít. Zprvu se nedělo nic zásadního, tak se začalo rumovat. Následně začala hrát první kapela, pak druhá a jako třetí my. Hraní se nám celkem povedlo, až na to, že mi při druhý věci prasklo strunění, Vojtovi ke konci vypověděl trochu službu hlas a Kuba si během účinkování dvou kapel před námi pomocí rumů odpojil prsty a ve chvílích nejtěžších se omezil na akord „F“, který v jeho partech dominoval. Lidi se ale bavili a my taky, což je hlavní. Na cestě zpět se hodně filozofovalo, ale žádná zásadní moudra nepadla. Co napsat závěrem? Děkujeme Hrabimu za pozvání a rumu a akordu „F“ zdar.

[Fotostory]

Tak se po nějaké té době opět podařilo dát dohromady takové menší fotostory z našich koncertů a to: 2.2.07 Kladno Deep Zone, 16.3.07 Kralupy Ponorka a 23.3.07 Praha Abaton.

Přidali jsme  několik zajímavých odkazů.

V sekci obchod zatím není k zakoupení dámské triko, neboť celá zásoba byla dámami vykoupena.

Kdo neslyšel a měl by zájem poslechnout naše účinkování v rádiovém pořadu Fajn Rock Music má možnost ZDE.

Na festival s názvem Jarní Valník No.1 jsme se velice těšili, protože klub Abaton, kde se akce odehrávala, dává záruku úplně skvělého zvuku, jak v sále, tak především na podiu, ale popořadě. Večer rozdělený do několika etap pro většinu z nás začal ve 20:30, když jsme ještě s Vojtou dorazili k rodině Bartáků, abychom shlédli kvalifikační utkání Česko vs. Německo. Tímto gratuluji Vojtovi k jeho správnému typu na výsledek utkání, i když k mému 0:3 nechybělo také mnoho. Po přímém přenosu jsme jeli zkontrolovat Kubu do Jazz klubu, naložit aparát do zkušebny a následně vyrazili směr hlavní město. S půlnocí jsme zaparkovali před Abatonem, nanosili do prvního patra aparát, pozdravili se se všemi známými a než jsme se stačili nadechnout byl tu Mikymauz, který se stal terčem naší nezřízené zábavy. Ve 3:15 ráno (už letního času) přišel čas našeho hraní. Naše očekávání v podobě super zvuku se vyplnilo na 130%,  a tak to bylo úplně super vystoupení. V klubu zůstalo nad naše očekávání ještě docela dost lidí, takže jsme měli i pro koho hrát. Po 45 minutách jsme úspěšně hraní dokončili, poté dopili piva, rozloučili se a hodlali vyrazit k domovu. V tu chvíli se ovšem vyplnilo ono okřídlené: „každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán“. My v krátkém časovém úseku udělali hned tři a to se vymstilo - hlavně ten poslední. Při odjezdu se zjistilo, že je nás v autě o jednoho, teda o jednu více, a tak jsme místo v Dejvicích skončili na Černým Mostě, ale to je zkušenost pro příště. Suma sumárum, příjezd domů se konal v šest hodin ráno. Ale ani tato psychická ujma, způsobená nečekanou návštěvou a hlavně cestou na Černý Most nemohla zkazit pocity z tak skvělé akce. Díky za pozvání a doufáme, že zvuk podobný tomu v Abatonu budeme potkávat častěji.

Ve Strašecí jsme nehráli ani nepamatuji a že toho pamatuji hodně. Menší festival se odehrával v hospůdce Na Růžku v okrajové části Strašecí. Při našem příjezdu končila svůj set první kapela a to The Fialky, my pozdravili pořadatele, pány zvukaře a v útulném a hezky vyhřátém sálu zabrali volná místa, kterých bylo docela hodně, protože návštěvnost nebyla z největších. Odehráli kluci z Nežfaleš, dále následovala Svoloč a jako poslední my. Nejlepší hlášku večera vyprodukoval Homolibor (zvukař akce), který na otázku: „ Tak co Libore? Kytary jsou sladěné?“, při našem zvučení odpověděl: „ Hm, já nevím“. Tato odpověď by se dala použít v jednom TV pořadu, jako poslední věta před smrtí :)))))).  Koncert byl ale povedený a my si ho, jako každý v poslední době, hezky a pěkně užili. Po akci jsme sklidili aparát, dali řeč s pořádajícími Nežfaleš a vyrazili k domovu.

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15