|
Sobota, krásný slunný den, letos již
první - není lepší kombinace na koncert ve Sklípku. Na předkoncertní
zkoušce, která se konala na novém tmavomodrém koberci, neladila jedna z
kytar tak, jak má, díky většímu prohnutí krku než bylo únosné, a tak
logicky muselo následovat nouzové řešení a to výpůjčka jedné z mnoha kytar
od legendy Jana K. konkrétně jeho velmi vzácné červenoperleťové sólovky se
sukem. Při čekání na opožděného Cyrila z Jonestownu, který měl přijet pro
zpěvy, jsme se pustili do opravy různých nefunkčních věcí v a u naší
zkušebny. Popravdě napsáno byli jsme v celku úspěšní - hlavně Jiří, který
se ukázal jako rozený opravář především PC techniky, konkrétně monitoru. A
také, a to je to hlavní, jsme vymysleli novou míčovou hru, kterou jsme
pojmenovali podle dvou věcí nejpotřebnějších k samotné hře - a to rokle a
míče, tedy Rokleball. Hra je velmi zábavná a na pochopení a fyzickou
kondici nenáročná (samozřejmě záleží na počtu a dovednosti hráčů a
především na velikosti rokle). Podstata hry spočívá v tom, dopravit míč do
co největší vzdálenosti od země a ještě k tomu při zpáteční cestě na zem
trefit jakoukoliv střechu domů v okolí rokle. Jediný sporný bod této, snad
v budoucnu olympijské (letní či zimní?), hry je okamžik, kdy se míč ocitne
v okapu trefené střechy - o tom, zda hráč, který do okapové roury míč
(chtěně či nechtěně) umístí, získá kladný či záporný bod do celkového
skóre rozhodne až svaz tohoto sportu, který zasedne druhé úterý po
posledním úplňku. Pro zájemce, kteří by si tuto super hru chtěli zahrát,
máme cenou radu nad zlato a to - zajistit si podavače míčů z okapových
rour z domů v okolí rokle. Cyril stále nikde, ale svou návštěvou nás
poctil sám velký J.K. na svém pekelném stroji a ve své pekelné kombinéze -
je veliká škoda, že už nemá svou legendární přilbici s jezevčím kožíškem.
V čase, kdy se mělo ve Sklípku začít hrát, dorazil Cýra pro zpěvy, my
naložili aparát a vyrazili do Sklepa. Celá akce byla spíše pojatá jako
přátelské setkání u alkoholu s hudební produkcí něž oficiální koncert, což
se projevilo na návštěvnosti. Při příjezdu do Krušárny jsme zapojili zpěvy
a postavili aparát, neboť domluva zněla, že budeme hrát první. Zvuk ve
Sklípku je vždycky jiný a skýtá určité záludnosti, ale co se nemění a
zůstává pokaždé stejné je příšerné vedro při hraní. Naší produkci (s
jedním přídavkem) jsme zvládli celkem solidně, lidi se bavili, což je vždy
příjemné, ale v případě Sklepa i někdy nebezpečné - taneční parket i
pódium je architektonická slabina tohoto zařízení. Po nás hráli
Destroyself, které jsme naposledy viděli a zároveň i slyšeli ještě v době,
kdy nikdo z nás ani nepomyslel, že by snad někdy vůbec hrál na nějaký
hudební nástroj a už vůbec ne, že by to ještě někde veřejně prezentoval
např. s kapelou. Chlapcům z Děčína to hrálo velmi, velmi slušně. Asi
největší ohlas z celého jejich repertoáru měla převzatá skladba od 4
Promile. Jako poslední Jonestown se svým nátěrem. Večer v rodinné
atmosféře se vcelku vydařil a dá se napsat, že dopadl tradičně tzn.
upravením některých členů kapely (nebudeme konkrétně jmenovat, protože
Kuba si nepřeje, aby se to moc rozmazávalo) do tradičního (nejen)
víkendového stavu atd. |