|
Nabídku zahrát si na narozeninové mega
párty kapely Houba jsme dostali sice na poslední chvíli, ale jak už zde
bylo napsáno - taková nabídka se neodmítá. Teď mě vlastně napadá, kdy
jsme kapelu Houba poprvé zaregistrovali? Jestli mě paměť neklame, tak to
bylo někdy začátkem roku 1998 na punk festu U Konvalinků, kde jsme Houbu
viděli a slyšeli úplně poprvé a následně si zakoupili jejich kazetku.
Tolik myšlenkové pochody a teď k akci samotné. Hnedle z počátku se musel
vyřešit problém s naším dopravním prostředkem. Auto sice bylo, ale
papíry od něj v tu dobu nacházející se v Liberci, nebyla skutečnost
zrovna nejpříjemnější. Po nemístných návrhách některých členů, že
pojedeme vlakem či na kole se rozhodlo, že se sežene auto jiné. Tudíž se
zorganizovala dobrodružná a místy i napínavá cesta do Prahy pro auto
náhradní. Tímto děkujeme Věrce, manželce Vojty, která se obětovala a
jela z práce autobusem, ale zároveň neděkujeme SVIŇI, která nám den
předtím před zkušebnou zničila zámky, takže auto šlo otevřít jen přes
kufr. Cesta do Ústí probíhala, podle předem určené trasy, tedy i přes
Terezín, celkem plynule. Wenca se rozhodl, že nám bude celou cestu
vyprávět jeden vtip, ale naštěstí mu to vydrželo jen těsně před Slaný.
Pak se ještě pokusil v Budyni navrhnout zkratku, ale neuspěl. Na konci
celé cesty samotné zachvátila Kubu trudomyslnost a zádumčivost z toho,
že se odmítlo stavět ohledně doplnění zásob piva. V Ústí jsme a to se
musím(e) pochválit kupodivu nezabloudili a kulturní dům našli hnedle na
první pokus. Už při příjezdu bylo jasné, že půjde skutečně o mega párty
- mraky lidí jak venku, tak i pochopitelně uvnitř. Konečný součet zněl
neuvěřitelných 900 platících tzn. vyprodáno a to se ještě minimálně
další stovka lidí dovnitř vůbec nedostala. Ale zpět k našemu počínání.
Výtahovým zařízení jsme se dostali do zákulisí druhé scény, kde jsme se
pozdravili s Martíčkem a i s dalšími oslavenci. Zrovna dohrávalo Vysoké
napětí a my se rozhlíželi po krásách místního kulturního domu. Kolem
18:30 začal program i na hlavní scéně a v tu dobu přišel čas i našeho
hraní na scéně druhé. Docela rychlé zvučení a mohlo se začít. Jedna
píseň za druhou, za druhou třetí atd. docela to šlapalo a přihlížející a
i pohybující dav se bavil stejně jako my, takže parádní koncert. Po nás
program na druhé scéně uzavřela kapela Brajgl a my jsme se vydali vstříc
zábavě. Škoda, že Vojtu přepadla migréna a nemohl si užít večera jako
my. Všude bylo docela hodně známých tváří, takže krom poslechu kapel a
stání fronty na pivo jsme setrvávali v družných rozhovorech např.
s Kohoutem, který plaší smrt, s Totáči, kteří slaví 15 let a s dalšími a
dalšími, kteří …. teď mě nic nenapadá. Něco málo před 21.hodinou začala
produkci Houba - hlavní to hvězda večera a byla to produkce jak se sluší
a patří. Kdo nebyl o moc přišel. Po Houbě závěr večera obstaralo Totální
nasazení, které jsme už neviděli protože jsme chtěli trpícího a zároveň
řídícího Vojtu vysvobodit tím, že bude brzy doma a tak jsem se
rozloučili. Opět cesta výtahem u které ho jsme vyzkoušeli snad všechny
jeho funkce včetně zvonku, tuto funkci jsme prověřili opravdu důkladně,
naložení aparátu a spanilá jízda na Kladno. Na začátku cesty zpět nás
Wenca obeznámil se zvláštnostmi hradu Střekov a opět se rozhodl vyprávět
vtip(y), ale zasekl se u pointy hnedle toho prvního, jelikož se pokusil
o vtip v cizím jazyce a poslední věta pro něj byla doslova a do písmene
překladatelským oříškem. Co napsat závěrem? Přejeme kapele Houba
minimálně dalších XC let hraní, mnoho úspěchů a další a dalších milion
věcí a ať se jim všeobecně daří alespoň jako doposud.
|