|
Přesně v pravé poledne nás zastihla nepříjemná zpráva o
Jirkově angíně a tak nás čekalo, již podruhé tento měsíc, hraní ve
čtyřech. V podvečer a v poklidu jsem naložili aparát a hezky pohodlně ve
třech vyrazili na sever. Proč ve třech? Proto! A taky proto, že Wenca
nastupoval až v Ústí n/Labem, kam ho to ještě přes týden nepřestalo
bavit jezdit. Cesta ubíhala přímo ideálně, Kuba aby nebyl neklidný a
mrzutý nakoupil piva a přesně v 19:30, jak bylo dříve domluveno, jsme
zastavili před motorestem u zdymadel na okraji Ústí, kde se zase
uklidňoval Wenca. Po další uklidňovací dávce jsme pokračovali směr
Děčín. Už samotný příjezd do již zmiňovaného města naznačil, že něco
najít bude umění - i tady totiž asi platí:„Vykopej si svojí díru a
měsíc, dva sní nic nedělej“. První úkol, docela snadno zvládnutý, bylo
najít vlakové nádraží, kde se posádka auta doplnila na číslo pět a to o
Wencovou přítelkyni. Druhý úkol, najít samotné místo konání akce i přes
popsání cesty místí rodačkou, se ukázal jako pěkný oříšek. Vjeli jsme
kam se dalo a vyjeli jsme co se dalo - vše se v dobré obrátilo, místo
akce se objevilo. V klubu Beseda právě dohrála první kapela Čachochbili,
my nanosili aparát k pódiu a zahájili besedu na baru. Druhá kapela
Destroyself ukázala, kdo je domácí stár a songy od 4 Promile jako např.
Timur či Mikulášova pomsta nás velmi potěšili. Třetí hrálo Smíšený
zboží, které zároveň křtilo nové CD a na závěr my. Po prvních třech
věcech se zdálo, že si uděláme takovou malou zkoušku se zvukařem, ale po
chvilce se parket i zbytek sálu zaplnil a my si koncert pěkně užili. Už
dlouho se nám nestalo, abychom hráli tři přídavky, ale když už jsme jeli
takovou dálku a lidem se to líbilo, tak proč ne. Za pár slov stojí i
moje velmi zajímavá po koncertní debata, při balení aparátu s pomocníkem
zvukaře, který žil ještě v domnění, že Poldovku řídí pan Stehlík a který
odmítl uznat volejbal a hokejbal za sportovní odvětví. Rozhovor
směřující čím dál tím nikam ukončilo složení aparátu a jeho věta, že je
Sparťan.
Povídání o cestě zpět bude dnes o něco delší než je zvykem. Vojtovo
oznámení, že budeme kolem druhé hodiny doma se Wencovi tak znelíbilo, že
se ho snažil všemožně překazit. Lstivě Vojtovi namluvil, bohužel mu
Vojta uvěřil, že jet přes Terezín by byla naše velká morální prohra a že
zná zkratku. Hned za Lovosicemi poručil zabočit doprava - kamsi do polí
a to byl konec. Po komunikacích, kam by ani traktor nevyhnal jsme se
vypotáceli, kdesi u Libochovic a posléze u Třebíze. Další cesta už byla
klidná s pocity morálních vítězů jsme se dostali ve tři hodiny na Doksy
a pak i domů na Kladno.
|