|
Do Ocelových Stínů jsme se
jako vždy těšili. Tentokráte to bylo o to lepší, že předem byla avizovaná
zabijačka se vším všudy a tudíž královská hostina a tak se taky stalo.
Hnedle po příjezdu se vyložil a postavil aparát a my vyfasovali výbornou
černou polévku. Poté dorazil zvukař, udělal se zvuk a mohlo se začít. Naše
úloha na třídenním motorkářském srazu byla v sobotu ráno posloužit jako
budík všem dosud spícím lidem. Pravdou je i to, že hraní v 10:15 ráno byl
náš rekord - nepočítáme hraní v brzkých ranních hodinách na jiných akcích.
Po hraní jsme uklidili aparát a vyfasovali další pochoutku a to jitrničky.
Následovalo rozloučení a přejezd do nedalekých Vinařic, kde se v hornickém
skanzenu dolu Mayrau konala akce: „Umění na černo“, jejíž součástí byl i
hudební festival z části pořádaný Kubou. Původně to měl být čistě punkový
dýchánek, ale nějak tomu okolnosti nepřáli a tak to byla taková hudební
„všehochuť“, ale popořadě. Na Mayrovce bylo zapotřebí nejprve vše k fesťáku
připravit, což nebyla věc vůbec jednoduchá. Muselo se vše tzn. podium, náš
i zvukařův aparát dostat do druhého patra po úzkých schodech do
řetízkárny, kde se vše mělo odehrát. Nakonec se to i s pomocí některých
návštěvníků podařilo a první kapela Public Mama mohla vše započít.
Následovali Nemístné Návrhy a my jsme se vydali vyzvednout Wencu do
Pleteného Újezdu, kde hrál za Doksy B mistrovské fotbalové utkání. Nemá
cenu námi viděných dvacet minut utkání nijak popisovat, to se prostě musí
vidět. Po návratu na Mayrovku jsme zmobilizovali síly a šli hrát. Prostor
a zvuk byla jedna velká paráda, škoda jen, že lidí dorazilo poskromnu, ale
my jsme si hraní náramně užili a doufáme, že jsme hrstku věrných potěšili.
Po hraní jsem se i já, alespoň symbolicky, dostal mezi horníky a to tím,
že jsem propocené věci na hraní vytáhl ke stropu, kde kdysi visely
hornické mundůry. Po nás odehrálo ještě několik hudebních souborů, ale to
jsme byli už na cestě k domovu. |