|
Hraní v Teplicích bylo pro
nás jednou velkou neznámou, ale jak se nakonec ukázalo, byl to velmi super
výlet. Funkce řidiče a zároveň vrchního nakladače byla obsazena Davidem,
který hlavně při nakládání dominoval v hledání a vyplňování zbytečně
prázdných míst v kufr a v jeho bezprostředním okolí, ale jelikož jsme
z Kladna vyráželi jen ve čtyřech, nemuselo nás až tak mrzet několik věcí
v útrobách auta, neb teorie: „Kytara není tak dlouhá jak se zdá“ se opět
nepotvrdila. Prvotním úkolem dnes nebylo sehnání Rumu, ale vymyšlení cesty
jak se dostat na dálnici s označením D8, což je z Kladna problém skoro
neřešitelný. Nakonec zvítězila varianta s krycím názvem „K“ tzn. vzít to
přes Kralupy. Cesta do Teplic by se dala označit za klidovou záležitost.
V Kralupech tradičně několik hlídek VB, ale nestavěla nás ani jedna, ani
když je David popichoval troubením. Na „Božák“ se dorazilo v přesně
stanovenou hodinu a to ve 22:00. Náš obdiv hned sklidil asi dvacetipatrový
panelák, v jehož sklepení se již zmiňovaný klub nachází. Kochající pohled
netrval moc dlouho, protože začal foukat pověstný vichr z hor a my se
radši rychle uklidili do útrob klubu. Po překonání několika ležících těl a
točitého schodiště, jsme stanuli v prostorách velmi hezkého a útulného
klubíku, kde již naplno probíhala produkce. Hned první, s kým jsme se v
tváří v tvář střetli, byl Václav, jenž se ihned začal dožadovat proplacení
lístku za vlak, kterým z Ústí do Teplic přijel, leč marně. Další zajímavé
setkání, možná i třetího druhu, potkalo následně Kubu, který byl cestou
k Rumu tzn. na Bar zasažen do hlavy letícím psem. Malé znejistění, cože se
to vlastně děje, z kterého nás vyvedl, asi nejen silně alkoholem máznutý,
majitel létajícího psa, který se začal ohánět hesly, že si se svým psem
může dělat co chce. Naštěstí ho zpacifikovalo několik přísedících u baru,
což nám ušetřilo práci a námahu, ale hlavně dotyčného uchránilo od
několika zlomených kostí. Začala hrát druhá kapela, padlo několik rumů a
naše pozornost se upřela na TV, kde se odehrával záznam utkání ve Snookeru
za našeho zasvěceného komentáře, plného chytrých poznámek a připomínek.
Večerní hodina pokročila a nastal čas hraní našeho. Těsně před produkcí
zasáhla naší kapelu velice příznivá zpráva až z Ostravy, kterou pochopí
jen zasvěcení, ale její obsah je natolik pozitivní, že jistě stojí za
připomenutí, ale zpět k večeru a k našemu hraní. O naší produkci jsme si
nedělali žádné přehnané iluze, ale už při zvuku se z publika ozvalo
několik hlasů žádající zahrání několik konkrétních písní z naší dílny, což
nás překvapilo, ale zároveň i potěšilo. Následné hraní byla super
záležitost, zvuk paráda, lidi pařící a zpívající naše texty, co víc si
přát? Po koncertu následovala ještě malá debata s fans, odnesení aparátu a
jeho nakládání ve větru a dešti, které bylo náročnější, protože nám
přibyla jedna kytara, krosna a Václav. Cestou zpět se už nic zásadního
nestalo a my přes Prahu zdárně doputovali k domovu. Fotodokumentace
ZDE. |