|
Do Mělníka jsme se těšili,
byl to první koncert po Novém roce, dlouho už jsme nehráli a ani
nezkoušeli a tak jsme si dali sraz ve zkušebně o něco dřív, abychom si
ještě brnkli a neudělali „na Mělníčku“ ostudu. David opět nezklamal.
Přinesl tonic a velice fešáckou zelenou láhev, tradiční Becherovku. To
zbytek naší kytarové sekce kvitoval s povděkem, protože proč si ten první
novoroční koncert neudělat netradiční. Zbytek kapely to uvítal také,
hlavně po tom, co David sdělil, že Becherovku vzal, protože jinak má doma
po svátcích už jen flašku absintu, čemuž by se dalo říkat opravdová a
obrovská tragédie. Možná bychom ani nemuseli do Mělníka jezdit. Tak jsme
celé odpoledne a podvečer prozkoušeli, překvapivě jsme hrábli i do nových
písní a kolem 19 hodiny jsme zabalili a vyrazili. Zajímavostí je i to, že
já s Davidem, zřejmě pod vlivem žaludečního likéru, jsme si odmítli brát
aparáty, s tím, že to děláme vždycky a zrovna dneska to prostě odehrajeme
na to „co tam bude“. Dlužno dodat, že (střízlivý) zbytek kapely nás
varoval, ať to neděláme, naopak Václavovi to bylo jedno - byl náš.
Vyrazili jsme tedy a po neustálých otázkách, kdy už tam budeme, které
časem vystřídala otázka, na které benzínce zastavíme, jsme zastavili ve
Smečně. Tady zklamali, nectí tradice a Becherovku neměli. Nepodpořili jsme
je tedy ani nejmenším nákupem čehokoliv jiného a pokračovali na Slaný.
Krátká zastávka na benzínce u autobusáku, opět zjištění, že ani pod pultem
Becher není a nákup hnědého zlata s kouzlem vánoc (RUM). Vybaveni a
spokojeni jsme pokračovali bez větších problémů až do Mělníka, kam jsme
přijeli něco po 8 hodině. Hrála první kapela s propracovanou choreografií.
V tuto dobu jsme se zdržovali venku a koulovali se. Velký talent prokázal
Bárt, který ze dvou hodů hned dvakrát pěkně ztrestal vedle nás stojící
Octavii combi. První kapelka dohrála a my se přesunuli do předsálí kulťasu,
ve které se tato kratochvíle odehrávala. Nutno nás pochválit, že jsme ani
jednou nenavštívili místní bar. Nějakou dobu jsme kecali, Venca dostal
vyhubováno, když se chtěl družit se sochou tatíčka Masaryka a najednou
bylo deset a mohli jsme jít na věc. Lidí bylo dost, vypadalo to, že i na
nás mají náladu, tak jsme zvesela spustili. Zahráli jsme klasiku, přidali
jsme i jednu zbrusu novou píseň a zakončili klasikou - Kabaretem. Velmi
nás překvapilo, že David, kterého jinak nikdo nemůže přemluvit k odjezdu,
byl tentokrát do odjíždění celý HRRR!! Vyrazili jsme tedy jak si David
přál a ihned se tato neslýchaná věc vysvětlila. David pospíchal na letiště
odkud mu letěla přímá linka do Sydney, kde bude nyní trávit zbytek zdejší
nezajímavé zimy. Nebojte se, na koncerty za sebe bude posílat hologram a
hrát bude prý on-line přes satelit. Po odvozu aparátu následovala taktéž
klasika, někteří domu, někteří do Austrálie a někteří dál do hospody. |