|
Tato akce pro nás začala už
nějakých čtrnáct dní zpátky, kdy před nás předstoupil Bárt s prosbou, zda
bychom mohli tento koncert odehrát bez jeho přítomnosti, že má exkluzivní
možnost jet na letošní EURO a to konkrétně na zápas Česko vs. Turecko.
Koncert jsme rušit nechtěli a Václavovu radost z případného zájezdu také
ne (s odstupem času mohu směle napsat, že to také mohlo být poslední EURO,
kam se náš Vašík podíval i když já Bártoslava osobně varoval, ať tam
nejezdí, že bude ostuda atd., atd., ale je to marný, je to marný, je to
...) a tak nezbylo nic jiného, než opustit model dvou zkoušek za měsíc a
dát hned dvě zkoušky za týden a pokusit se s Davidem zfackovat repertoár
s co nejmenšími škodami na kráse. Jak se to povedlo či nepovedlo si
netroufnu sám bez nápovědy publika posoudit, ale udělali jsme proto
maximum a občas jsme zašli i do extrémních situací. Do Králova Dvora jsme
se vydali krátce po obědě. David a i ostatní vyvezli rodinky na výlet a
tak jsme utvořili hezkou kolonu. Místo konání festivalu jsme našli až na
druhý pokus, holt jednou nevezmu mapu a už se bloudí. V hezkém a pro
festival jako stvořeném areálu místního zámku jsme se přivítali s Radkem
z Nežfaleš, tj. s hlavním to pořadatelem pro tento den, také s několika
známými a kamarády a taky s jedinou naší věrnou a neomylnou fanynkou
z našeho města paní Poldi (s ohledem na monitoring od všelijakých živlů
nejmenuji). Festival právě začínal, lidí nebylo zatím mnoho, dohrála první
nebo druhá kapela (teď nevím) a přišla řada na nás. Pomalu jsme nanosili a
postavili aparát a začali zvučení. Osoba pana zvukaře byla přinejmenším
divná. Povaha a chování děda vševěda - všechno znám, všechno vím a od
všeho mám klíče, ale výsledek byl velká bída. Nevím jak venku, podle
poslechu ostatních kapel zvuk připomínal vysílání rozhlasu po drátu, ale
nahoře se moc zvukově nepředvedl. Koncert v rodinné atmosféře jsme,
v netradiční sestavě a rámci možností odehráli obstojně a bez nějakých
větších excesů. Po hraní, sbalení a naložení aparátu jsme ještě chvilku
pokecali a pomalu jsme se rozloučili a postupně se rozjeli na chaty a za
dalšími víkendovými dobrodružstvími. Na závěr reportu tu máme osobní vzkaz
pro Václava: „Po žních půjdeš k TURKOVI!!!“ |