|
Ve
Sklípku jsem nehráli už hodně dlouhou dobu a tak byl nejvyšší čas to
napravit. Tentokrát se před koncertem nezkoušelo, neb to údajně nebylo
zapotřebí a hlavně Kuba byl ve stavu nemocen, Bárt přípravou na hory
pohlcen a David pracovně zahlcen. Tudíž jsme ve starý dobrý zkušebně
oprášili a naložili aparát a vydali se ke sklípku. Hned po příjezdu se
vyskytl jev, který nás v ten večer provázel na každém kroku a to, že kde
jsme byli my, byli snad všichni:). Hrála první kapela a my jsme se
nastěhovali do zadní místnosti, která je neoficiálně určena pro kapely a
ve které to vypadalo tak, že zde v ten večer vystupují minimálně tři ska
orchestry i s dětskými sbory. Dorazil i zbytek kapely a začalo se plně
využívat místního pohostinství, které je vyhlášeno především tím, že je
zde nejlevnější rum v celých Středních Čechách. Jako druzí jsme šli hrát
my. Byli jsme posíleni o několik deci rumu v krvi, takže naše hraní
rozhodně nepostrádalo ten správný říz. Lidem se to překvapivě také líbilo
a to bylo ten večer to hlavní. Po přídavku jsme vyklidili pole působnosti
a vykročili vstříc sobotní noci. Po sbalení
aparátu jsme ještě pokecali se známými a kamarády, poslechli kousek Wajglu
a podle předchozích plánů jsme se jali změnit lokál. Já a Vojta jsme
odvezli aparát a následně i auto do garáže a vydali se do hospůdky ke
Gymplu, kam jsme, ať jsme to měli bez debaty nejdál, dorazili jako první.
Následně dorazil David i s ochrankou a po čase i Kuba. Čekalo se tedy už
jen na Václava, který sice vyhrožoval, že odjíždí ve 23:00 na hory, ale
tomu nikdo z nás nevěřil a myslím, že chvílemi ani on sám. Večer plynule
ubíhal a před půlnocí jsme byli donuceni opět ke změně lokálu. Během
přemisťovacího manévru proběhl i tradiční rituál, kdy David odchází
z kapely, který spočívá v tom, že David vrhne kytaru nazdařbůh do prostoru
a začne do ní kopat. Ostatní se pochopitelně nenechají zahanbit a do
kytary kopou taky. Po rituálu, který vždy trvá pět až deset minut, se
zjistilo, že nám pořád do plného počtu chybí Václav a tak začalo mobilní
pátrání. Vašík však nepodlehl mámení sobotní noci a opravdu odcestoval
přes Děčín do Ústí, odkud druhý den zamířil na již zmiňované hory. Zbytek
večera už proběhl v poklidné duchu. Myslím, že žádná ostuda ani žádný jiný
incident nenastal a tak jsme si zase jednou užili světa. Díky za pozvání a
všem za super atmosféru při našem hraní!!! Čau a příště zase všichni!!! |