|
Hned úvod našeho výletu
naznačil, že jsme i v novém roce ve skvělé formě - Dáda si zapomněl
hlavu (součást kytarového aparátu), Kuba telefon a samotný odjezd
s hodinovým zpožděním dokázal, že dodržování tradic je naše velmi silná
stránka. V autě se terčem zábavy od počátku až do konce stal Kuba, který
dezertoval na místo vedle řidiče v domnění, že nás vytrestá, ale opak
byl pravdou a na jeho hlavu a osobu se sypala jedna jedovatá narážka za
druhou a když se pochlubil, jak umí krásně venčit psa, byl v tu ránu
odsouzen k veřejnému slovnímu lynčování. K tomu se Dáda vytasil s jedním
z mnoha úplatků z práce v podobě vynikajícího červeného vína, a tak
cesta krásně a i díky Vojtovi rychle utekla. Po příjezdu na Dobříš,
proběhla nezbytná prohlídka okolí, co všechno se změnilo apod. Došlo i
na vzpomínky nedávno minulé, co všechno jsme tady již vyvedli. Padlo
také několik návrhů, jak bychom mohli vyplnit volný čas, ale nápad
zkoušení tvrdosti ledu na Papeži převážil instinkt sebezáchovy a vidina
rumu. Po natahání aparátu jsme zasedli k hranatému stolu a vyhlásili
volnou zábavu. V tu samou dobu začalo též i první testování obsluhy, co
všechno snese a jak je na tom s nervovým ústrojím. V TV běžela
olympiáda, Dáda připravoval Kubu na koncertní fmol, začala hrát první a
zároveň předposlední kapela večera. Ocenili jsme, oproti minulosti,
vylepšený PA a zvuk. Po desáté večerní jsme se dostali na řadu i my. Pro
tento koncert a s ohledem na to, že jsme na to delší čas opět nešáhli,
jsme zvolili náš standardní a osvědčený komorní jazzový set, který se dá
též označit jako průřez celé naší minulé, součastné a i budou tvorby.
Koncert se vcelku vydařil a my jsme si zase po čase pěkně společně „zamuzicírovali“.
Z následných událostí kolem baru stojí za zmínku snad jen dvě situace
s Kubou v hlavní roli. První - to když Kuba, pikolíka, který stěží
stačil naší „svatou kytarovou trojici“ zásobovat přísunem rumu, neustále
a čím dál tím více důrazně upozorňoval, že ho zabije a pak si ho
ogrilujeme. A druhá - když Dádu, celkem stylově, dvakrát za sebou, zlil
pivem. V punkové hantýrce by se klidně dalo napsat: „že mu pivo chrstnu
přímo do ksichtu“. Dáda se však ukázal jako charakter a Kubu se rozhodl
zpacifikovat až venku. A když sám, a to je co napsat, dobrovolně uznal,
že alkoholu bylo dost, což potvrdil zoufalým hledáním své kytary, která
ležela přímo uprostřed pódia, byl nevyšší čas zavelet k odjezdu. Přesun
celého ansáblu ven proběhl překvapivě snadno a rychle. S Vojtou a s
větší či menší pomocí a záškodnictvím ostatních, jsme naložili aparát a
v záchvatech smíchu sledovali počínání zbytku světa. O úvodní komické
číslo se postaral Kuba, který aportovat pet lahev s pivem a tím zkušeně
na místní komunikaci zastavil dopravu. Naštěstí nic nejelo. Pak už
proběhlo tradiční skákání do jalovce obecného. Venca tentokrát upustil
od svého tradičního skoku plavmo s rozběhem, ale zvolil novinku - skok
ze skokánku, do praxe převedeno z recyklačního kontejneru na plasty.
První dva Václavovi pokusy poznamenala zřejmě tréma a tak na scénu
nastoupil Kuba, kterému se však dobýt vrchol popelnice, i přes veškerou
snahu a podporu ostatních, nepovedlo a jeho dva nekontrolovatelné pády
mimo jalovec vyústilo k poradě jury, která posléze Kubu ze skokanského
klání vyloučila. Do výčtu skotačících dětí nám chybí už jen Dáda, který
vše z povzdálí sledoval a po diskvalifikaci Kuby naplnil svůj, již
zmiňovaný, slib a jal se mstít za pivovou sprchu. Ovšem zdecimovaný a
z výstupu na popelnici vysílený, Kuba si při dalším nekontrolovaném letu
k zemi rozpomněl na staré známé úsloví: „Tonoucí se stébla chytá“ a k Dádově
smůle, ale k notnému pobavení publika, se chytil za rukáv jeho péřovky,
načež celou situaci okomentoval slovy: „Já jsem ti asi roztrhl bundu“.
Posledním číslem bylo třetí kolo skoků v podání Václava, které již
nepostrádalo tolik očekávanou úroveň a kvalitu. Skokanské choutky
neopustili Václava ani cestou zpět, když hned v jejím počátku zahučel
skokem plavmo ze zadních sedaček do „kokpitu“ tranzitu a znemožnil tak
Vojtovi pokračovat v řízení. Téměř okamžitě byl Václav usazen k bočním
dveřím, aby případně skákal z nich a zabil či zmrzačil jen sám sebe a ne
ostatní. Další skokanské představení se již nekonalo, neb se Václav
uklidnil a také zabavil na nějaký čas bagetou. A když Vojta odmítl na
dálnici zastavil na koulování, probíhalo vše, dle zavedených zvyklostí a
standardů. Tedy až do zastávky na další benzínce, kde proběhlo nejenom
veřejné močení a možná i něco na víc, ale i zmíněné koulování a mírná
destrukce všeho co bylo v dosahu, nebylo připoutané a dalo se hodit.
Abych to nějak zkrátil a toto povídání ukončil. Další zastávka byla u
nového bydliště Václava, kde jsme všem kolem bydlícím naznačili, co se
jim tam přistěhovalo a jaké má tiché a slušné kamarády. Pak už
následoval jen expresní rozvoz po Kladně, který nám zpestřil Kuba svou
vychytanou „padací chůzí“ k domovu a další menší destrukce, tentokrát
dveří u staré zkušebny a pak už s úderem třetí hodiny ukončení našeho
výletu.
Fotky z výletu na Dobříš
>ZDE<.
A bonus ve formě videa >EDZ< |