|
Víc jak půl roku uteklo
rychleji než voda a nám se opět naskytla výtečná příležitost koncertně
navštívit Dobříš, kde jsou koncerty pokaždé super záležitostí a my na
nich vždy uděláme kus parády. Se srpnovým termínem hraní se dala konečně
i realizovat možnost přespání na nedaleké Vojtově chatě, která se již
několikráte osvědčila jako vhodné útočiště našeho zájmového spolku.
Plány obsadit chatu v plné sestavě a na delší dobu nám zhatila, jako již
mnohokrát, práce a jiné (sice podružnější) zájmy a povinnosti. A tak
jsme směr Dobříš v pátek dvacátého vyráželi celkem luxusně ve třech, na
sobě zcela nezávislých, skupinách. První skupina tvořena mnou, Vojtou,
psem + dvě bedňačky vyrazila po naložení aparátu hodinu po „O“ na misi
jako první. Druhá grupa s bratry Bartáky hnedle v závěsu a třetí
„Pražská“ skupina se zbytkem, tedy Kubou a Dádou až po skončení roboty.
S úderem skoro páté hodiny jsme se na Vojtově chajdě sešli všichni, a
tím pádem začala intenzivní příprava na večerní koncert tzn.pivo, gril,
víno, slivovice, rum, pivo a gril. Kuba, který nás hodlal ještě týž
večer opustit, čemuž jsme moc nevěřili, se dobrovolně ujal role řidiče,
a tak jsme po přeskládání aparátu do jeho „parníku“ vyrazili na místo
koncertu hezky pěkně zkratkou přes les pěšky. Na místě samém se festival
pomalu, ale jistě rozjížděl a my jsme strategicky zabrali nejlepší a
nevýhodnější místo široko daleko - hezkou, měkkou a hlavně pohodlnou oranžovo-žlutou pohovku. Od pořadatele jsme vyfasovali nějaké ty pivenky
a v nedalekém barovém okénku přísun dalších výčepních lihovin, jako je
např. rum. Na podiu dohrála SKA kapela a jelikož nikdo další
z účinkujících ještě nedorazil, šli jsme si zahrát my. Po menší
přestavbě a trochu delší zvukovce se nám podařilo udělat krásný a
romantický zvuk, Kuba se stal živým důkazem, že „rostou“, neb když si
odskočil na malou stranu našel tři houby a mohlo se začít. Hned od
začátku jsme do toho pořádně šlápli a koncert se z naší strany vyvíjel
velice zdárně, pak do toho šlápnul o trochu víc Vojta. Nejprve jsme
mysleli, že v divadelních praktikáblech našel skryté propadlo, ale
zmýlená neplatí. Byl to čistý „průstřel“ pódia. Pozitivní věcí bylo, že
ani tento okamžik neotřást naší produkcí (tzv. nespadnul řemen) a my
song s názvem Kroužek, bez ztrát na životech, zdárně dokončili.
Negativem ale bylo, že jsme ze zcela vážné písničky udělali menší
estrádu a předvedli kabaret někde jinde, než je tradičně jeho místo.
Vojta se poté celou situaci snažil zachránit osvědčeným trikem, že už to
bylo a celý zbytek koncertu, který nabral úplně jiný rozměr, díru
v pódiu maskoval, ale marně. Teď mě napadá, že měl Vojta prostor pod
podiem prozkoumat důkladněji jestli „nerostou“. Jediným jeho štěstím ale
bylo, že pódium nebylo situováno výše a že si kromě pár odřenin a
naražené paty nic vážnějšího neudělal. Štěstím také bylo, že pod pódiem
nevegetovalo žádné zvíře (např. krtek), protože by to nepřežilo. Nic
z toho ale nemění na faktu, že Vojtův výkon byl největší „propadák“
celého festivalu. Po hraní jsme Kubův speciál proměnili na hip-hop
Volvo, zaujali místa na naší pohovce a pokračovali v pitném režimu. V
tom se, z beden, místo námi očekávaného metalu, začalo linout techno.
Tedy alespoň jsme si mysleli, že jde o techno, ale byli jsme odborně
poučeni, že to techno v žádném případě není, ale že je to jungle, protože
oproti technu je to rychlejší a je tam více agresivních prvků. A
netrvalo to ani moc dlouho a agresivita, umocněná dalším přísunem rumu,
navštívila i naše řady. Konkrétně námi obývaná pohovka se nejprve
proměnila ve skákací hrad a posléze i v nekompromisní bitevní pole, kde
neplatí žádná pravidla a kde „kdo chvíli stál, už ležel opodál“. To vše
mělo za následek, že nám byla sedačka násilně zabavena a odejmuta nebo
obráceně? Po tomto incidentu a také proto, že si nikdo z nás nenašel
novou dívku, nastal nevyšší čas opustit jungle párty a vrátit se zpět na
chatu, kde se pokračovalo v tom co se odpoledne načalo. V jednu chvíli
naší osadu přepadla menší trudomysl, ale další příval uzenin a hlavně
alkoholu chmurné myšlenky rozehnal. Všudypřítomná příroda a svit měsíce
probudil v některých z nás vzpomínky na svá skautská léta. V Dádovi
dokonce vzkypěla trampská krev a ustlal si přímo pod širákem. A když
Václav okolo druhé hodiny ranní zvrátil celou situaci, bylo dílo
dokonáno. Sobotní ráno se neslo v duchu sumarizace pátečních událostí.
Po stručném přehledu co, kdy, kde a kdo, bylo ihned uvaleno informační
embargo, z důvodů ochrany osobnosti na některé jevy a události. Místo
snídaně oslavil Dáda svůj návrat k trampství rumovým dřevákem aneb
…náhlá smrt, která ale nenastala a dopolední siesta proběhla v klidu a
míru. K poledni, kdy se Václav vzpamatoval, se s námi oba kytaristé
rozloučili a na Dobříši zbylo jen tvrdé jádro kapely. Původní plán na
koupání ztroskotal na faktu, že se nenašel nikdo, kdo by mohl řídit
alespoň kolo, a tak jsme se celkem pěkně vyuzeni a vymóděni slamáky
vydali na oběd do samotného centra Dobříše. Naše vizáž musela být
doslova ohromující, protože první slova obsluhy v pizzerii byla: „Ale my
máme jenom pizzu“. V tu dobu k nám dorazila i informace, že cestou zpět
Václava zastavila policejní hlídka, které Václav s přehledem rutinéra
vynadal, že on je fotbalista, má dvě hodiny před zápasem a nikdy
v životě by ho nenapadlo před zápasem pít. Večer se na chatě dojedlo a
dopilo vše, co se dalo. K neděli jen telegraficky - ráno houbaření
(rostou a to i u cesty), úklid, nakládka aparátu, oběd, odjezd, vykládka
aparátu a domů. Už teď se zase na Dobříš velmi, ale velmi těšíme!!!!! Foto z Dobříše
>ZDE<.. |